Finanční dokumentární suisse proti stárnutí

Aktuality | Sotio

Z toho vyplývá pro překladatele poezie jedna rada: Při překládání básnických obrazů bývá užitečné nahlédnout do slovníku, abychom si připamatovali i odlišná spojení, v nichž se slovo vyskytuje a která jsou v mysli toho, pro koho je daný jazyk mateřštinou, bezprostředněji přítomná. Jakou roli hrají tato slova v našem básnictví, ukazuje už fakt, že jedno z nich se objevuje dokonce přímo v názvu jedné Šrámkovy básnické sbírky. Při jejich básnickém užití je v nás evokována především představa říční vody hladce splývající po povrchu kamenné překážky, přepadávající přes její okraj a naplňující okolí svým zklidňujícím šumem.

Články k tématu: Nizozemí - stránka | EuroZprápspublishing.sk

Při úvaze o překladu básnického obrazu si tedy musíme porovnat jednotlivé významové prvky utvářející význam slov, a to tím způsobem, že si připamatováváme různé věty, v nichž se mohou vyskytnout. Jestliže z onoho souboru významových prvků, které tvoří potenciální význam slova, se v konkrétní promluvě sdělovací povahy uplatní vždy jen některé, v případě básnického obrazu tomu tak není, finanční dokumentární suisse proti stárnutí účinnost spočívá právě v tom, že se v něm zhušťuje několikerá významová souvislost, a že tedy slova zůstávají mnohoznačná.

Ukažme si to ještě na jednom příkladu, při němž budeme srovnávat opět francouzský text s českým textem. Personifikace je tedy v originálu jen lehce naznačena, kdežto překlad Vrchlického jí dodává jednoznačnosti.

V některých případech se právě taková asociace dřívějšího užití slova může stát pro překlad nepřekonatelnou překážkou. Motivující souvislost se známým obrazem filozofovým se takto v češtině vytratí, a s ní i část uměleckého účinku: v básni běží přece právě o to, že řasy milované ženy vzbuzují emoci srovnatelnou s metafyzickou závratí Pascalovou. Může to být zrcadlo, jehož pocínování je porušeno, tedy zrcadlo osleplé, nebo i jen pouhé sklo, finanční dokumentární suisse proti stárnutí něž je vidět, ale které zároveň částečně zrcadlí i věci před sebou.

Eventuální překlad bude samozřejmě záviset na kontextu, ale ona melancholicky zabarvená rezonance, která je finanční dokumentární suisse proti stárnutí jiných veršů, v nichž byl obraz ve francouzské poezii užit, se v každém případě vytratí.

Všimneme-li si ale formy básně, ukáže se, že ani ta není jen něčím, co by připouštělo mechanickou nápodobu. Z hlediska překladu je především podstatné, že určité rysy rytmické organizace nebo rýmových spojení jsou vnímány v různých jazycích odlišně. Pokud jde o rytmus, je přede- vším nutno uvědomit si rozdíly mezi prozodií jednotlivých jazyků: rozdíl mezi francouzštinou a češtinou je tu zcela nápadný.

V galerii udržitelného rozvoje ...

Česká poezie vychází z prozodie sylabickotónické, to znamená, že u pravidelného verše je stejně důležité rozložení přízvuků jako počet jeho slabik. Francouzská poezie naproti tomu se řídí prozodií sylabickou, takže verš se tu nevyznačuje pravidelným rozložením přízvuků, nýbrž rozhodující je pouze počet jeho slabik, ale v případě klasického alexandrinu k tomu přistupuje také pravidelné umístění césury, která ho rozčleňuje ve finanční dokumentární suisse proti stárnutí části.

To ovšem neznamená, že rozložení přízvuků nehraje roli v estetickém dojmu ze sylabického verše: právě proto, že není vázáno pravidly, může verši dávat měnlivý rytmus bohatě odstíněný. V češtině známe sylabický verš jedině z památek staročeské poezie a z poezie lidové nebo pololidové a má pro nás dnes zpravidla určitý charakter neumělosti.

Proto byl sylabický alexandrin, typický verš francouzského klasicismu i romantismu, překládán veršem sylabotónickým, tedy veršem s pravidelným rozložením přízvuků, a lumírovská praxe ustálila konvenci, podle níž tomuto verši odpovídal v češtině pravidelný verš jambický.

Když Karel Čapek přepracoval pro jevištní uvedení Fischerův překlad Molièrovy hry, zdůvodnil zásady, kterými se při tom řídil, ve stati uveřejněné v roce pod názvem Český jevištní alexandrin.

Pokládá proto za nutné, aby na konci verše i na konci půlverše byl větný nebo významový přeryv.

dermafreeze36okamžitý oční krém proti stárnutí

Naproti tomu není nijak třeba, aby kvůli zachování jambického půdorysu byla první Výpočet hrubé hodnoty proti stárnutí finanční dokumentární suisse proti stárnutí nepřízvučná.

Český jamb, říká, není nikdy skutečným jambem, nýbrž trochejem s předrážkou. Jambický rytmus je vlastní jazykům, u nichž není slovní přízvuk pravidelně na první slabice slov jako v češtině, a u kterých tedy vzestupný rytmus má základ v slovech začínajících nepřízvučnou slabikou nebo nepřízvučnými slabikami. Daktylotrochejský dvanáctislabičný verš má ostatně v české básnické tradici pevný základ už ve verši Máchova Máje. Ani ona dvojdílná intonace, kterou Čapek při překladu francouzského alexandrinu požaduje, není u něho ovšem absolutním pravidlem: existují, a to už v klasickém dramatu, i verše s výrazným členěním na tři úseky, jako třeba Corneillův verš: Toujours aimer, toujours pleurer, toujours souffrir.

Lze tedy říci, že Čapkova reforma českého překladového alexandrinu není založena jen na přesnějším chápání francouzské rytmické organizace.

derma white canti ageing clearness formule

Vyplynula především z pochopení pro aktuální potřeby českého jeviště i pro vývojové nutnosti české poezie. Oboje vyžaduje v dané chvíli, aby rytmus byl založen statické držení, jak se zbavit na intonaci než na stopovém půdorysu.

Není tedy náhodné, že tato reforma vyšla od překladatele, který ve své antologii francouzských veršů hledal nové prostředky pro překlad francouzské poezie symbolistické a posymbolistické. Při překladu alexandrinu existovala prostě dvojí možnost: buď umělé vytvoření přízvukové osnovy, které je čistě konvenčně přisuzována ekvivalentnost s rytmickou organizací sérum proti stárnutí lumiere verše - a tato možnost byla realizována překlady lumírovskými - nebo zdůraznění veršové intonace jako závažného rytmického činitele, který je oběma rytmickým organizacím společný - a k tomuto řešení se přiklonil právě Čapek.

Tento příklad nám ukazuje, že ani sama prozodická základna není vlastnostmi jazyka jednoduše předepsána. To dokazuje už fakt, že čeština se stala, jak už jsme zmínili, základem dvou prozodických systémů: sylabického v staročeské a lidové poezii a sylabotónického; a podle Romana Jakobsona také pokusy zavést v české poezii verš časoměrný, jak k nim docházelo v první půli minulého finanční dokumentární suisse proti stárnutí, neuspěly nikoli proto, že by se příčily duchu jazyka, nýbrž proto, že narážely na určité, historicky vypěstované způsoby vnímání verše.

V zásadě lze říci, že k tomu, abychom verš vnímali jako verš, musí být v našem povědomí aktivizována určitá rytmická osnova, kterou s ním konfrontujeme, a ta není nikdy daností jazykovou, nýbrž je určitým kulturním výtvorem.

Přitom je pro básnický rytmus určitá míra nepravidelnosti stejně závažná jako pravidelnost.

Přehrávač podcastu ČT24

V případě českého a francouzského verše šlo o konfrontaci prozodického systému sylabického a sylabotónického. Ale třeba Walterův překlad starogermánské Eddy ukazuje, že v češtině by bylo možno v zásadě napodobit i verš čistě tónický, s jakým se setkáváme v poezii starogermánské.

U toho nezáleží na počtu slabik, nýbrž na existenci čtyř významových a přízvukových vrcholů, přičemž tato struktura je podtržena aliterací, tj. Překlad zavádějící i v českém verši takovouto tónickou organizaci může být pak vnímán jako zajímavá inovace; vypadá to asi takto: Náhle se válečník nacházel v síni, v paláci pod vodou podivně děsivém, v němž voda a vlny jej netiskly v objetí, neboť sklenutá skála silou svou zdržuje hltající hlubinu Jestliže si při četbě takovýchto českých veršů čtenář uvědomí jejich strukturu, takže se v jeho mysli zformuje příslušná rytmická osnova, je za to odměněn vnímáním rytmu zajímavě odstíněného.

Toto je ovšem experiment trochu okrajový, který padá v úvahu jedině při překládání poezie starogermánské. V podstatě je takovým tónickým veršem ovšem i verš Stočesových překladů čínské poezie.

A právě organizace verše čistě tónického nám pomůže pochopit některé odlišnosti, které existují mezi sylabotonickým veršem anglickým, německým a ruským.

Sylabismus v nich totiž v různé míře ustupuje principu tónickému, což se projeví tím, že se v různé míře toleruje, aby rytmické takty, kterými je verš tvořen, byly rozšířeny o nadbytečné slabiky. Z anglické poezie uvádí Finanční dokumentární suisse proti stárnutí Levý příklady takového uvolněného verše u Coleridge, Byrona i Shelleyho; a jisté procento veršů nepravidelných co do slabičného rozsahu mají i Shakespearovy blankversy. U ruského a německého verše se takové nepravidelnosti uplatňují rovněž, ale v jiné a navzájem odlišné míře: zatímco německé verše mají méně odchylek od rytmického schématu než verše ruské, anglické verše jich mají naopak více, takže jak konstatuje polský badatel citovaný Levým, Rusovi německý verš připadá finanční dokumentární suisse proti stárnutí jednotvárný a anglický nedostatečně rytmický.

Rozdílná je však mezi těmito národními literaturami i historie uplatnění principu tónického a principu sylabického, což má důsledky pro vnímání lidovosti formy: tak například známý schůdkovitý verš Majakovského navazuje svou tónickou organizací na některé typy lidové poezie. Obecně lze říci, že pokud se při překladu cizí poezie přesně zachová rytmická organizace originálu, ta nicméně může v souvislosti s odlišnými kulturními tradicemi dostat jinou funkci.

Na pozadí rytmických tradic příslušné národní poezie je často třeba chápat i rytmickou organizaci volného verše: existují zpravidla určité typy verše uvolněného, které dovolují rozpoznat, že v jejich pozadí se skrývá třeba v případě poezie francouzské finanční dokumentární suisse proti stárnutí struktura alexandrinu, nebo finanční dokumentární suisse proti stárnutí případě poezie německé osnova hexametru či volného shakespearovského p2príležitostne suisse proti stárnutí. Také přesah mívá ve verši různých jazyků odlišnou funkci: jak upozornil Ludvík Kundera, německý přesah působí na rozdíl od přesahu v českých verších méně ostře, a jeho mechanické napodobení může tedy někdy nevhodným způsobem zdůrazňovat to, co v původním textu zdůrazněno není, a vzbuzovat dojem ostrého předělu tam, kde originál budí naopak dojem významové plynulosti.

Ještě nápadnější je vliv rozdílných kulturních tradic při vnímání rýmu, i když se přitom uplatňuje také různost možností, které ten který jazyk dává pro nacházení rýmových shod. Jak vypočítává Jiří Levý, české slovo láska má se svými čtrnácti pádovými koncovkami deset akusticky rozdílných tvarů a italské slovo amare představuje ve svých různých tvarech základ několika desítek rýmů.

V jazycích analytických naproti tomu zůstávají slova téměř neměnná, takže na slovo love může anglický básník rýmovat pouze tři slova. To má pak za následek, že se tu vyvinulo rozdílné vnímání rýmu.

Nápadné je to zejména u takzvaného rýmu bohatého, při němž se rýmová shoda týká i souhlásky předcházející rýmující se samohlásce. V češtině může být příkladem třeba Máchův rým zřela - mřela; a domnívám se, že české cítění nevnímá takové rýmy jako zvláštní rýmovou kategorii. Takto jsou zato pociťovány ve Francii, kde se vyskytují už v poezii klasické, ale zvláštní preferenci se těší zejména u Victora Huga. Vyžadována bývá taková shoda opěrné souhlásky naproti tomu v poezii ruské.

  1. Dobrá praxe | Dobrá praxe
  2. Ребенок появился на свет.

  3. Roztoky proti stárnutí
  4. Мы намереваемся выступить с общим заявлением, чтобы кирпичеголовые и октопауки знали, что среди людей существует единое мнение.

  5. Vždy mladý proti stárnutí
  6. Přehrávač podcastu ČT24 - Audioknihy ke stažení

Neznalost těchto diferencí může někdy překlad znehodnotit, jak ukazuje příklad citovaný Levým: překlad Tomanovy básně do angličtiny, pořízený českým překladatelem, byl pro anglické vnímání nepřijatelný právě proto, že nerespektoval tento odpor anglického vnímatele k rýmům se shodou opěrné souhlásky.

Zato zase Angličan vnímá jako rým někdy dokonce i pouhou grafickou shodu slov, která se přitom vyslovují různě, jako třeba u rýmové dvojice love - move. S rozdílnostmi jazykových systémů souvisí i rozdílné hodnocení rýmů finanční dokumentární suisse proti stárnutí v češtině a angličtině: zatímco pro češtinu je dvojslabičný rým jakousi bezpříznakovou formou rýmu, v angličtině s její převahou jednoslabičných slov má hodnotu rýmu nadměrného, a jako takový je typický finanční dokumentární suisse proti stárnutí některá díla poezie romantické.

V moderní české poezii, a tedy i v překladovém verši, působí příliš mechanicky, a proto před ním bude dána přednost spíše pouhé asonanci. Zároveň na těchto posledních příkladech vidíme, že i tato rozdílná vnímavost pro různé typy rýmů je vlastností historicky proměnlivou.

Zajímavou kapitolu představuje výskyt takzvaného useknutého rýmu v české poezii. Jde o rýmové dvojice typu nese - vesel, kde zvuková shoda je narušována koncovou souhláskou vyskytující se u jednoho slova navíc.

Články k tématu: Nizozemí - stránka | EuroZprápspublishing.sk

Takové rýmy jsou běžné v ruské poezii a k jejich rozšíření přispěly jistě i její překlady. Jejich výskyt nicméně s překlady z ruštiny nesouvisí tak jednoznačně, jak se domnívali někteří kritikové: useknuté rýmy lze najít už v Čapkově antologii Francouz- ská poezie nové doby, a to zároveň s jinými formami nepřesných rýmů, u nichž je shoda zakončení pouze neúplná a týká se především samohlásek. Na červené světlo proti stárnutí příkladech týkajících se rytmu a rýmu lze vidět, že zvuková analogie mezi originálem a překladem je vždy podmíněna jak svými souvislostmi s jazykovým systémem, tak i estetickými zvyklostmi, které se vyvinuly v průběhu historického vývoje.

Přesné zachování vnější formy při překladu může tak vzbuzovat dojem odlišný od dojmu, jakým báseň působila na čtenáře originálu v původním jazykovém prostředí. Zvláštní problém však vzniká tam, kde zachování formy originálu - s jeho rytmickou strukturou a s jeho rýmy - je možné jen za cenu velkých posunů v jeho obrazové struktuře a často i v jeho smyslu.

V takových případech pokládám za plně oprávněnou i finanční dokumentární suisse proti stárnutí překladů, které mají formu básní v próze. Jak značné jsou rozdíly v obrazové struktuře a nakonec v smyslu celé básně, bych chtěl ukázat na příkladu jednoho sonetu Mallarméova.

Zároveň se v této souvislosti objevují dva symboly: lože jako symbol spočinutí a snad i naplnění touhy, a okno jako symbol všeho toho, co představuje únik z banální skutečnosti. Není finanční dokumentární suisse proti stárnutí takovém případě báseň v próze řešením přijatelnějším?

Dobrá praxe

V každém případě je ovšem básnický překlad vždy určitou volbou: překladatel musí rozhodnout, které rysy překládané poezie pokládá za tak závažné, že je chce uchovat i za cenu, že jiné její rysy pomine. Domnívám se, že by bylo žádoucí, aby formou krátkého doslovu prezentoval i zdůvodnění této své volby.

A jistě by bylo svrchovaně žádoucí, kdyby se častěji objevovaly překlady, v nichž je paralelně prezentován na protějších stranách i text originálu: i dost nedokonalá znalost cizího jazyka by pak mohla čtenáři dovolit, aby vnímal ty stránky zvukové organizace, které nebylo možno dostatečně vystihnout. Bylo by to asi prospěšnější než konfrontace různých překladů téže básně, při nichž lze sice srovnávat technickou virtuozitu jednotlivých překladatelů, ale estetický prožitek, který vyžaduje právě, aby každé slovo básně bylo pociťováno jako nenahraditelné jiným slovem, se tím zcela naruší.

Články k tématu: Nizozemí

Štochl, na překladu I. Kabát, citáty z francouzštiny přeložil J. Přeložil jsem asi šest sedmin této knihy, její I. Poté, co jsem provedl dvě korektury překladu celé knihy, ujistila mě redakce, že zanesla mé úpravy do počítače. Pak jsem si pro kontrolu nechal vytisknout několik stran textu knihy.

Vyskytují se tam nadále chyby.

Pořídil jsem si kopie těchto stran ty jsem ještě zkorigoval - vlastním i kopie těchto korekturmám i kopie korektur celého překladu předkládám je Tvaru. Dokonce v mé závěrečné poznámce překladatele zhruba dvě normostrany se redakce odchýlila od mé předlohy v deseti!!!

Odpovědný redaktor CDK J. Hanuš jednostranně odstoupil od smluvního závazku, že při výskytu jistého počtu redakcí zaviněných chyb bych mohl do každého výtisku finanční dokumentární suisse proti stárnutí vložit opravný lístek. Poukazoval při tom na to, že se prý vyskytnou nanejvýš dvě drobné chyby. Tato argumentace je však spíše podpůrným finanční dokumentární suisse proti stárnutí pro to, aby svému závazku dostál: při tak malém počtu drobných chyb bych totiž dle smlouvy neměl na vložení opravných lístků nárok.

Ve světle kvality práce, již redakce dosud odvádí, je navíc pravděpodobné, že chyb udělá v textu knihy desítky, ne-li stovky. Dospěl jsem k závěru, že sdružení a vydavatelství CDK není schopno vydat knihu v podobě, s níž bych byl alespoň relativně spokojen. Sahám též k něčemu, k čemu bych za normálních okolností nesáhl a k čemu mě svou neschopností a svým postojem CDK nutí.

-- vyber téma --

Ocituju totiž, co o mém zmíněném překladu Dějin raného křesťanství napsal evangelický teolog prof. Štochl, Poznámka překladatele, in: H. Maier, Revoluce a církev, cit. Finanční dokumentární suisse proti stárnutí překlad si proto nechci nechat zkabátizovat a zcédékáizovat. Proto budu prof.

finanční dokumentární suisse proti stárnutí

Maiera písemně o celém dění informovat zábavná pro něj bude, myslím, výše honoráře, když ji přepočítám na německé marky a navrhnu mu řešení vydání v jiném vydavatelství, přičemž mu předložím návrh, aby případným novým vydavatelem byl Centru DK uhrazen můj honorář, odměna za poskytnutí autorských práv na Maierovu knihu plus asi Kč za redakční práci CDK až dost ; to, co CDK uhradilo L.

Kabátovi, jsou prakticky vyhozené peníze, což je problémem tohoto sdružení.

  • Od té doby se Fresh Film Fest rozrostl v největší přehlídku studentských filmů a debutů ve střední a východní Evropě a reakce našich zahraničních návštěvníků svědčí o tom, že naše práce má smysl.
  • Celibát a stárnutí
  • Потом в целях безопасности троица разделилась: каждый из них направился в логово октопауков собственным путем.

I kdyby český nezávislý soud uznal, že znemožněním vydání knihy jsem CDK způsobil, že nedostanou další grant, jsem ochoten nést následky, stojí mi to za to. Pro případ, že CDK bude knihu přes můj zákaz distribuovat, dávám kulturní veřejnosti na vědomí, že jsem její překlad neautorizoval.

Možno vás bude zaujímať