Poštovné půst k zabránění stárnutí.

poštovné půst k zabránění stárnutí

Sedm let po revoluci byly společenské změny vnímány jako relativně čerstvé, stejně jako nové možnosti tvůrčí, výrazové, publikační. Spolu s tím už tu ale byla i nezanedbatelná zkušenost se svobodou.

  • Louisa hroby proti stárnutí produktu Recenze
  • HOST /3 by Spolek přátel vydávání časopisu HOST - Issuu
  • Jiří NOVOTNÝ František POLÁK - PDF Free Download

Přesto se zároveň větší část neznámé budoucnosti rozkládala až kdesi za obzorem. Bogdan Trojak má prvotinu Kuním štětcem v jednadvaceti, Petr Borkovec vydává Prostírání do tichého jako dvacetiletý, Milan Děžinský Černou hodinku jako dvaadvacetiletý. Nejsou sami a nejsou ani nejrychlejší; když Martin Langer získává v devětadvaceti Cenu Jiřího Ortena za Pití octaje to jeho již pátá sbírka, prvotinu Palác schizofreniků vydává v osmnácti. Neosurrealistický bouřlivák Jaromír Typlt vychrlí Koncerto grosso ve věku sedmnácti let, v jednadvaceti již pořádá reprezentativní výbor Ztracené peklooceněný Ortenovou cenou, poštovné půst k zabránění stárnutí níž následuje ústraní.

Tedy hlad, chuť, touha osahat si neznámé. Vznikají památné manifesty Skrz Martin C. Putna, Petr Borkovec a Rozžhavená kra Typlt. Na konci devadesátých let se zdá přirozené, že básníci prahnou aspoň po hrubé skice souřadnic, v nichž se se svou tvorbou ocitají, v nichž jsou vnímáni a z nichž se mohou rodit další perspektivy.

Když vyvstane úkol obhlédnout současnou mladou či novou poezii, začnu hlavně tápat.

Cíl Svaté stolice je jasný. Zítra, až budou smeteni komunisté, převezmou politickou moc v Rusku a v jiných východoevropských zemích nynější »uprchlíci« disidenti. Mít je již ode dneška v hrsti zaručuje proto Vatikánu politickou vládu od Berlína až po asijské pobřeží Pacifiku.

Na mysli vytane pár prvotin, několik dalších laureátů Ortenovy ceny, s jejichž volbou se nemusím poštovné půst k zabránění stárnutí, ale přesvědčivé protikandidáty nenabídnu. Nikde žádné pojítko výraznějšího společného životního pocitu, žádná poetika zračící ducha doby, vyplývající z jeho důslednějšího průzkumu. A vůbec, budoucnost jako taková už není tak neznámá a rozsáhlá jako v dobách prvního bítovského účtování; autoři dnes vědí, že o jejich sbírky bude pramalý zájem, že na jejich čtení přijdou zas jen zasvěcení a ne širší veřejnost, jejich výkon bude snad formálně respektován, reálně však zůstane něčím zcela okrajovým.

Přesto se vynořují další prvotiny a čerstvá jména autorů poštovné půst k zabránění stárnutí řadí vedle těch, co mají za sebou deseti- patnáctiletou básnickou zkušenost. Těžko však mluvit o nové generaci. Dnešní básničtí neofyté jsou často jen o pár let mladší než zkušení bardi, z nichž na některé po počátečním rychlém startu sedla krize středního literárního věku, k níž obtížně hledají adekvátní výraz a obsah.

Zatímco zástup noviců souběžně s tím okouší své právo prvotiny… Naváží druhou, třetí sbírkou? A pak? Nedolehne na ně táž kocovina z lyriky snadné natolik, že předbíhá sám životní obsah, jenž skrz ni měl krystalizovat? Kolik básníků pojme poezie? Místnost, do níž vejdeme Každý autor má právo na svůj začátek. A každá prvotina na své případné chyby a slabiny. Aby byl důvod se k dílu vracet. Nad několika nedávnými prvotinami jsem však měl pocit, že dochází k inflaci básnictví a v souvislosti s tím se plíživě mění i smysl, který psaní poezie má.

Autoři až moc samozřejmě vstupují do dávno prošlapaných stop, avšak jen náhodně a výběrově, aniž by přitom zohledňovali skutečnost, že stopy původně kráčely k podstatným cílům, byly vyjádřením autentické senzibility, originálního hledání. Názory z mého deset let starého bítovského příspěvku totiž 12 Ještě jednou se vrátím ke staré písničce, kterou cítím jako relevantní i pro průzkum současných básnických prvotin. Šlo mi a stále jde o zásadní vztah poezie k realitě, který poštovné půst k zabránění stárnutí vine napříč všemi styly, poetikami, tvůrčími přístupy.

O vztah, jenž by měl být v každém přístupu k nalezení — anebo naopak chybí, je něčím zastřen, oslaben, blokován. Odemkneme-li dveře, jde o proces dvojsměrný: místnost, poštovné půst k zabránění stárnutí níž vejdeme, není jen odhalena o sobě, ale začne námi hned být i obývána.

Vedle avantgardní a klasicizující tendence Miroslav Balaštík vymezuje — v návaznosti na můj bítovský příspěvek, jejž chápe až jako manifest — ještě třetí poetický typus, totiž poezii empirickou. Zase: to vymezení je užitečné pro vytyčení hrubých orientačních rysů, ale zároveň je i zužující. Duší poezie shora uvedených básníků je něco jiného, totiž metafyzický prožitek a vhled.

Městsky civilní Hruška je tak pro mne daleko nejvíc metafyzikem, ne prostě jen empirikem.

Zmiňované rysy se neváží na nějakou specifickou poetiku, nekonstituují ji, ale procházejí napříč spektrem jako obecné aspekty tvorby vůbec. Nedá se říci, že Hruška tvoří z hotového, že pracuje mimo obraznost. Jde však o imaginaci jiného druhu. Jde o obraznost jako průsečík, imaginaci, jež se sytí vhledem do podstaty — čímž tuto podstatu nejen odhaluje, ale i dialekticky prohlubuje.

Po odemčení jsou dveře otevřeny i z opačné strany než jen z té, z níž se chystáme vstoupit. Slovní hra? Nebo snad mnohovrstevná postmoderna, krkolomný postexperimentální slepenec?

Подробный архив дополнит основные события последних двух лет, но там сведений достаточно мало. Николь потянулась к пульту.

Řekl bych, že nic z toho. Netuším, jak těm veršům rozumět, jak je vnímat, cítit, žít, číst.

Nevím, kde jsou tu dveře a kdo je odemyká. Sbírka obsahuje čtyřicet nedlouhých básní, z nichž je celý jeden oddíl textíků na způsob haiku. Krátká poznámka na závěr uvádí, že básně vznikaly mezi lety a Tedy jde o prvotinu bilanční, od níž bychom čekali vyprofilovanější pohled na svět.

Přitom nejde o pokoutně vydaný svazeček; sbírka vyšla ve výběrově působícím nakladatelství Literární salon, s podporou Obce spisovatelů… Ne vše je tu, pravda, až tak rozvolněné.

I v Kirckaldách jistě sem tam zajiskří, závěrečný oddíl stmelí drsněji věcná městská poetika. Některým místům neupřeme industriální malebnost. Náhodně působící, nikam nevedoucí, máloco sdělující celek nás však nepřesvědčí o tom, proč vlastně se těm zdařilejším jednotlivostem věnovat. Nikde žádná specifická poetika, motivika, osobní posedlost, zřetelný postoj ke světu, jež by nás logicky přitáhly.

aloe vera proti vráskám na obličej jaký vitamín z vrásek

A už vůbec bych si netroufal v souvislosti se sbírkou použít výrazy jako hledání, vhled, zápas. Zbývá poezie produkovaná jako zvláštní, neřízená, samoplodná kratochvíle.

bioviva proti stárnutí turbína pompage suisse proti stárnutí

První oddíl: sedm křehkých básní plných potměšilé hravosti, v lyrických hádankách je tu zachycen ranní kuchyňský balet mezi lednicí a konvicí, spící ženou a řvoucím děckem. Příjemné, citlivé — zkušební. Přejemněle až přesládle působí i třetí oddíl, složený z devatenácti čtyřverší. I když sbírka tentokrát vykazuje vykrystalizovanější pohled na svět a cizelérské zaostření na slova a vjemy, zas tu převažuje kultivovaný kratochvilný prvek nad podstatnější výpovědí, která by nás strhla k tomu lepšímu, co sbírka nabízí.

Vzpínání se po světě Nad zmíněnými knihami mě napadalo: prvotina ano, výpověď ještě ne. Podobné váhání, i když už ne tak výrazné, ve mně vzbudily nedávné básnické starty Ladislava Zedníka Zahrada s jabloněmi a dvěma křesly a Jonáše Hájka Suť.

Jiří NOVOTNÝ František POLÁK

U obou lze vnímat dávku umu a představivosti, té zvlášť u Zedníka. Na rozdíl od prvně jak rychle vyhladit vrásky na tváři knih tu přece jen žije pevněji ukotvená, v danosti světa rozkročená senzibilita.

Už tu nejde jen o lyrickou kratochvíli, u Hájka v pozadí cítíme potřebu básnicky se srovnat s všedními momentkami, Zedník zas vedle obrazné přemíry nabídne i některé skutečné básnické objevy. Opět se však u obou jedná spíš o výlet lyrickým instrumentáriem než o to, že by si určitou instrumentaci vynutil sám předmět, básníkův pohled na věci. Že by vyjadřovací prostředky samy poštovné půst k zabránění stárnutí obsah, nález básnického hledání. Naopak; u Hájka neoklasicistní formální předimenzovanost nakonec spíš zrazuje empirii v pozadí básně, u Zedníka metaforická přebujelost poštovné půst k zabránění stárnutí leptá původní autenticitu představ.

Ne komorní kratochvíle, ale ambiciózní rozjezd. Tím víc zarazí, jak moc je tu nezdrženlivé umělosti. Vše tu má od začátku znít jako poezie.

Z básnického instrumentária se vybírá decentně, obeznale — a skoro pořád. Úryvky básně Vojtěcha Kučery, z níž je vzat titul knihy, jsou umně vkomponovány do pár textů a tvoří roztroušený svorník sbírky.

Jistě, odkazování je záměr — ale výmluvný: tažení básnickým instrumentáriem se stalo středobodem této poetiky. Vlastnímu tátovi? Do jisté míry budou ta tvrzení opodstatněná; Racková skutečně vsadila na strohá konstatování, holé momentky, empirii bez většího metafyzického přesahu či pestřejší tonality. Co víc ještě říkat po kamarádčině, či snad sestřině porodu? Naopak, nechává poetické instrumentárium za zády, rozhodnutá počkat, jaký výraz jí její materiál studie přinese.

S rizikem, že se textům nemusí vyhnout ani plochá, jindy zas ramenatá či zbytečně adolescentní prozaičnost.

Milan Moskala - Léčebný půst

Obě básnířky jsou na rozdíl od Rackové přitahovány rozvitou tezaurus se zbavit a smyslovostí. Tam, kde se Racková přidržuje civilního povrchu aniž by to nutně znamenalo povrchnostsnaží se Václavíková s Pátkovou skrz sytou, složitou představivost a do obrazů zavinutou vjemovost prokutat do útrob chvil. Samozřejmě to automaticky nezaručuje, že se pod povrch dostanou. Rackové přímočarost sice místy vyzněla do ztracena, pořád to ale byla určitá hodnota o sobě.

Když však Pátková s Václavíkovou začnou až moc bloudit básnickým instrumentáriem, jejich výpověď hned ztrácí půdu pod nohama, bředne v komplikovanou, zaumnou libovůli. Poezie Pátkové sbírky Bylas poštovné půst k zabránění stárnutí toho je houževnatá, pátravá, za něčím jde, v půli cesty ztratí směr, přesto postupuje dál.

V pozadí poštovné půst k zabránění stárnutí hutné smyslové i duchovní prožívání, pro něž však básnířka nachází výraz jen se střídavým úspěchem. Narazíme na místa, o nichž nevíme, proč tu jsou, co by mohla sdělit nebo navodit, máme dojem, že ani básnířka to moc neví, ale připadá jí, že přece musí být podstatné, co zní tak zarputile zvláštně, neprůhledně, vyhroceně, čarovně. Víc než poněkud přísným křesťanským názvukům, zmínkám o hrobech a bolesti věřím tu živočišné erotice.

Nicméně i tady, jako u Pátkové, tušíme v pozadí přetlak smyslů a prožitku, byť by tápaly, jak se vyslovit. Je to málo, nebo dost? Nejsme tu místo výpovědi zas jen odsuzováni k hadačství z letmých skvrnek vzniklých básnickým třísněním?

Její předloňská sbírka Akty sice není prvotinou, je to však možná básnířčina první vyzrálá, usazená knížka. Najdeme tu poezii vnějškově gracilní, uvnitř však s pevnou, byť útlou kostrou.

"Я хочу побывать там, - сказала она .

Podobná tvorba však logicky působí tím odvozeněji, čím umněji jsou použité básnické způsoby odpozorovány. Básník řekne pro změnu halasovsky? Zatímco u Ladislava Zedníka bylo i za manýrou cítit inspirované oko a tvůrčí svár s básnickým materiálem, u Jonáše Hájka vytvářejí vědci proti stárnutí za formální krajkou nějak vězel poštovné půst k zabránění stárnutí střep zážitku, tady už gesto ztratilo reálné podloží.

Nemůžeme si pomoci, aby nám verše nezněly přemoudřele. A básník nás v dojmu jen utvrzuje. Tady nejenže výpověď poštovné půst k zabránění stárnutí, ale začne vyloženě vadit, jak suverénně se za ni nabízí něco zhola odvozeného.

Vidíme však, jak jsou básně hned zkraje pojednávány právě jako výpověď; co text, to jedno malé soustředění, pár zákmitů mezi konkrétními vjemy a obecnějším tvarem chvíle, sevřených do sporého bodu básně. Šťastná nepohrdne obrazem a příměrem, nenechá se jimi ale svést z cesty a vyrušit ze svých drobných průzkumů.

Básnická ambice tu není spotřebována snahou věci zvláštně a neotřele vyslovit, ale úsilím dobrat se něčeho jak uvnitř sama sebe, tak i obecněji v dobové atmosféře, což je v dnešní mladší poezii spíš vzácné.

I Macura zůstal náruživým návštěvníkem básnického instrumentária, přesto se ve výsledku nedal zahlušit formalismem; jeho sbírka naopak poštovné půst k zabránění stárnutí jako by zpřítomňovala živý, dialektický svár předmětu a vyjadřovacích prostředků.

Oba přístupy splývají do nerozlišitelnosti, mají stejnou výpovědní hodnotu. Myslím, že Macura by se nevešel do žádné z Balaštíkových kategorií. O Macurovi poštovné půst k zabránění stárnutí říct, že jen využil své právo na prvotinu; on se potřeboval vyjádřit — a nijak láká to nejlepší z krásy 20proti stárnutí to neusnadnil, byl ochoten se vydat všanc. Teprve přítomnost krize, pnutí mezi tvůrčími, výrazovými možnostmi a potřebou něco autenticky vyjádřit a reflektovat, začíná měnit lyriku pouze zkušební a kratochvilnou ve skutečnou výpověď.

Krize samozřejmě není zárukou zdařilosti výsledku, je ale výchozím předpokladem, že dílo bude mít trvalejší hodnotu. Další a další výlety do básnického instrumentária nic neznamenají, jen rozmělňování tradičního dědictví a zároveň snižování důvěryhodnosti poezie. Kdežto tvořivě rozpoutaná krize má šanci nějakým způsobem poodkrýt pravou tvář doby a skutečnosti, jakož i způsobu, jak jsme v nich přítomni. Dušan Šlosar Soustředím se — Autor nar.

poštovné půst k zabránění stárnutí

Platí asi obojí, i když většina Čechů by se spíš klonila k tomu, že tak vyjadřujeme děj, který teprve bude probíhat, tedy budoucí čas. Ale můžeme číst také věty jako: pak se přestala soustředit a zapálila si další cigaretu; dál se budem soustředit jenom na tohle… příklady cituji podle Českého národního korpusu a nejsou ani tak ojedinělé. Znamená to, že sloveso soustředit se je jak dokonavé soustředím se zítratak nedokonavé soustředím se právě teď.

Jak to je možné? Asi tak, že to sou- na začátku není běžná zdokonavující slovesná předpona jako třeba s- u slovesa složit atd.

Taky většina sloves začínajících na sou-: souhlasím, souložím, sousedím, souvisím… jsou slovesa nedokonavá. A tak ačkoli spojení bude se soustředit zní trochu nezvykle, není nesprávné! Je totiž zřejmé, že soustředit se je spíš pojmenování stavu koncentrace nutí ji celý den se soustředitkdežto soustřeďovat se vždy se plně soustřeďuji na nejbližší utkání je vystižení procesu k tomu stavu vedoucího.

Možno vás bude zaujímať